hasiči : 

 Vzpomínka na zájmový kroužek PO- mladí hasiči Přítkov

 Československý svaz požární ochrany, místní jednota Přítkov  na přelomu  50-tých  let pracovala mimo jiné s mládeží, vytvořila družstvo mladých požárníků, se kterým dosahovali pěkných výsledků. V Duchcově  roku 1962 na okresní soutěži  získali 3. místo ve své kategorii.  Za odměnu hezkého  umístnění  v této soutěži vyjeli ještě téhož roku na výlet do Prahy. Vzpomínám, jak jsme bloudili Prahou, podotýkám že tento výlet jsme absolvovali vlastním hasičským autem   Dodge  WC- 54, který sloužil za druhé světové války americké armádě jako ambulance). V těch dobách používali již ostatní požární sbory novější vozy, a to  Tatra 805 nebo  Praga Rn AS 16, ale mi jako kluci jsme na náš vůz byli patřičně hrdí. Takže  když jsme přijeli s tímto vozem někam na soutěž, ostatní po nás trošku divně pokukovali. Vzpomínám právě na výlet s tímto starým americkým vozem jak jsme bloudili Prahou hledajíc Vojenské muzeum a následné zaparkování na Hradčanském náměstí. Myslím že  jsme s tímto autem vzbuzovali jistou pozornost Pražanů. Pří vzpomínce, že v roce 1962, kdy  bylo  už  17 let po válce a mi ještě jako hasiči používali toto staré  americké vozidlo k tomu originální německé helmy a plynové masky, které používala za války německá armáda, tak s odstupem času mi to připadá dosti úsměvné. V 60 letech jsme také jako mladí hasiči drželi žňové hlídky, z tohoto období se zachovalo několik fotografií, které jsou zobrazeny ve fotogalerii. Musím připomenout, že počátkem 60 let na místní železniční trati byly používány jen parní lokomotivy, a proto v období žní bylo potřeba po každém projetí vlaku zkontrolovat okolí tratě,  aby od jisker z lokomotivy,  obzvláště když byla velká sucha, nedocházelo k požárům.  K tomu sloužily již zmiňované žňové hlídky vytvořené z mladých požárníků. Stany jsme měli postavené u trati asi 50 metrů  vpravo od přejezdu a po každém projetí vlaku tou dobou ještě projíždělo tratí zhruba 25 vlaků denně, jedna dvojice na kolech vyrazila směrem na Krupku k bývalé Šroubárně a druhá dvojice vyrazila zároveň opačným směrem k bývalému dolu Jaroslav. Když narazila na počínající oheň, tak jej uhasila a při větším ohni jeden z hlídky dojel do tábora pro posily. To bylo něco pro nás kluky, když třeba v noci jsme všichni utíkali hasit železniční náspy. Po letech na to člověk rád vzpomíná.