zámeček :

  Při příjezdu do obce ze směru od Krupky, na kraji lesa po pravé straně, stojí novostavba rodinného domu s vysokou zdí z kamene.V tomto místě stával malý zámeček, který patřil církvi, jenž měla farnost v Bohosudově. Tato budova, kterou místní nazývali zámečkem, dříve také pod názvem jako "Rumpelmühle" v překladu Valchovna, byla pro představu jakousi zmenšeninou nějakého zámku s věžičkou, od tohoto vzniklo toto pojmenování. Samotná stavba a její přilehlý areál nebyl nějak veliký, přesto toto místo mělo své kouzlo a krásu. Zámeček byl posazen do stráně, ze tří stran obklopen lesem, ve stráni pod budovou až k lesní cestě byl sad vzrostlých ovocných stromů. Před objektem bylo malé nádvoří, kolem nějž se tyčilo několik vzrostlých  borovic. Po jeho levé  straně se táhla kaštanová alej, ve které byla ještě v předválečných letech kuželníková dráha. K pravé časti zámečku byla přistavěna další budova "stodola", která byla  rozdělena, větší část sloužila jako stodola, v menší části bylo vodní kolo, které sloužilo pravděpodobně k pohonu strojů. Přestože budova byla zasazena do stráně, pod kterou dole u lesní cesty v současné době protéká potok, který dále pokračuje k Proboštovu, tak je nutno podotknout, že v dřívějších dobách tento potok měl  úplně jiný směr. Potok pramenil na Sedmihůrkách pod bývalou hájovnou, vodní kanál vedl po vrstevnicích, k němu se přidávaly  další potůčky, dále pak kousek nad zámečkem byla z něj kanálem ve stráni přiváděna voda k vodnímu kolu. Od tohoto náhonu  byla voda odváděna kanálem pod nádvořím a vracela se zpět dolu do potoka. Dále potok pokračoval směrem na Krupku, konkrétně na Výšinu, a  pak směrem dolu k památníku Prokopka, přičemž na celé teto trase byl hojně využíván k pohonu různých hamrů. Co se týče vodního kola, tak některé zdroje uvádí, že toto pohánělo dřevoobráběcí  stroje, na kterých tu mladí, budoucí faráři vyráběli dřevěné valchy, od čehož vznikl název "Rumpelmühle".  Vedle budovy mlýna byly také dvě sádky na chov ryb.  V samotné budově pak byly točité schody, které vedly do dalšího patra a dále do věžičky, z které byl krásný pohled na část obce a výhled na Teplice. V přízemí byla velká místnost, která tvořila jídelnu, za touto halou směrem k lesu byla kuchyň a vestavěný sklípek do přilehlé stráně, po pravé straně dále pak dvě místnosti k obývání. Časem byl mlýn zrušen a vznikla další místnost s vlastním  vchodem, která  sloužila jako sklad a pod podlahou se nacházel sklep, který prakticky vznikl ze zrušeného náhonu, do něhož se vcházelo padacími dveřmi. V první patře bylo 10 větších  pokojů a v podkroví 14 malých pokojů o dvou postelích. Jak bylo výše již zmiňováno, součástí zámečku bylo vodní kolo, které se nacházelo v obezděném prostoru pod jednou střechou budovy. Tímto chci jen poukázat, jak zajímavě bylo toto vodní kolo řešeno, protože většinou vídáme tato mlýnská kola venku u stavení a nikoli jako tady, kde bylo v budově. Tento mlýn byl přistavěn k zámečku až později. Zajímavostí může být, že štíty mlýna  a zámečku byly k sobě neprodyšně nalepeny a při bourání budovy se na štítu mlýna ukrýval letopočet 1870, přesto že samotný zámeček byl mnohem starší, někde se uvádí stáří až 300 let. Dle vyprávění zasvěcené osoby z bohosudovské fary to vzniklo tak, že samotný zámeček byl původně postaven celý ze dřeva. A tím měl jistě i jinou podobu. Poté byla k němu v roce 1870 přistavěna  zděná budova, s již jmenovaným mlýnem, která svou výškou přesahovala tuto dřevěnou stavbu. Někdy po roce 1870 dřevěná část vyhořela a k budově mlýna byla postavena nová zděná budova v podobě zámečku, která přečkala až do 80. let. Nová zděná budova byl vyšší než stávající dřevěná a tímto její štítová stěna zakryla letopočet na štítu mlýna. V roce 1928  patřil zámeček ještě bohosudovským mnichům, ale také o něj v té době již usiluje "Česká okresní péče o mládež v Teplicích ", jenž chce zde zřídit ozdravovnu českých dětí. Ve válečných letech měl zámeček v pronájmu jistý pan Schäbel, který mimo jiné byl majitelem budovy "Arma" v Krupce nad školou, kde měl továrnu na pletení požárních hadic. Tento nájemce si zřídil na zámečku oboru a choval zde muflony. V 50. letech zde bydlela rodina Musilů, která objekt spravovala. V těchto dobách areál sloužil převážně k rekreaci a také jako pionýrský tábor. Rovněž zde byli jeden čas ubytováni polští studenti, kteří se tu připravovali na své budoucí povolání a chodili na praxi do nedaleké šroubárny, kde nabírali zkušenosti a vraceli se zpět do Polska. Od roku 1962 zde bydlela rodina Krejčíků, která se po roce 1970 musela odstěhovat a areál zabrala Sovětská armáda, která měla vojenskou posádku v nedalekém Bohosudově. Ruská vojska si zde zřídila strážnici k hlídání sousedící střelnice, kterou taktéž zabraly hned po roce 1968. Postupem času  vojska areál zdevastovaly, kdy nějaký čas jim areál sloužil jako prasečák, až z něj nakonec zbyly jen ruiny. V roce 1995 bylo zbořeniště odkoupeno od církve a stává se tak soukromým majetkem.

Do dnešní doby se mi nepodařilo nalézt žádný ucelený obrázek z dob, kde by byla možnost ukázat nezasvěceným, jak celý areál zámečku byl řešen a do jakého krásného prostředí byl vsazen.